Tady ještě přezouval šéf sám a dokonce i některé ze současných zaměstnanců. Dnes má v naší bývalé provozovně muzeum repasovaných motorek :o) a pneuservis jeho švagr a tchán.
Na "Oldřišku" máme spoustu krásných vzpomínek, i když některé jsou v mlze. Specialista Martin tu začal s pracovním postupem zutí jednoho kola....
Samostatné pracoviště blízko metra Budějovická, jsme po několikaletém dovádění našich mechaniků museli zavřít. Jejich bdělost prověřil i požár, který se naštěstí podařilo zlikvidovat bez škod na okolních budovách. Bohužel servis lehl celý popelem.
Do "Oldřišky" jsme se už nevešli a tak jsme otevřeli o pár metrů dál další dílnu. V zatáčce u Folimanky se k nám přidal i nejmladší kolega. Za tu dobu zestárl, narodili se mu děti a docílil mistrovství ve výtvarném umění.
Během krátké doby nám byla malá i "Sekaninka" a pronajali jsme si prostor u železničního viaduktu. Železnice se pro nás stala významný partnerem, ale to jsme ještě nevěděli. Po smrti kamaráda Jirky Zezuly, kterému prostory patřili, jsme se přesunuli do vlastního.